Svátost eucharistie

„Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. … Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný … zůstává ve mně a já v něm“ (Jan 6, 51, 54, 56).

Podstatné znamení eucharistické svátosti jsou: obilný chléb a víno z vinné révy, na které kněz svolává požehnání Ducha svatého a nad kterými pronáší slova proměňování: „ Toto je moje tělo, které se za vás vydává… Toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás za všechny na odpuštění hříchů.“

Tato slova vyslovil Ježíš při poslední večeři se svými učedníky a dodal: „To čiňte na mou památku.“ Církev tedy pokračuje v konání a slavení eucharistie až dodnes.

Skrze tento posvátný úkon, který mohou činit jen platně posvěcení kněží, se mění podoba chleba a vína ve skutečné Kristovo Tělo a Krev.

Je to tajemství víry.

Eucharistie je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Ostatní svátosti, všechny služby a apoštolát jsou k ní zaměřeny. Eucharistie obsahuje celé duchovní dobro církve – Krista samého – našeho velikonočního Beránka a živý chléb.

Eucharistie je zpřítomněním Ježíšovy oběti – jeho smrti na kříži a jeho zmrtvýchvstání. Uskutečňuje se při ní dílo našeho vykoupení. Je to jeho velikonoční hostina, v níž se nám dává za pokrm, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí slávy.

Eucharistií je tedy nazývána

• posvěcená hostie (chléb),
•  celá bohoslužba, při které společenství církve slaví památku Kristovy oběti, tzv. mše svatá
• závěrečná část mše svaté – tzv. svaté přijímání, kdy je věřícím k požívání rozdáno Tělo a Krev Páně (z praktických důvodů se převážně rozdává jen posvěcený chléb, Kristova přítomnost je však plná v obou způsobách stejně).
• Nejsvětější Svátost Oltářní – eucharistický chléb uchovávaný ve svatostánku kostela, kde je uctíván věřícími jako trvalá Kristova přítomnost. Tuto přítomnost eucharistie v kostele signalizuje tzv. „věčné světlo“, které svítí v blízkosti svatostánku. Věřící před Kristem v této svátosti na znamení víry a úcty poklekají. Jednou z forem modlitby církve spjaté s eucharistií jsou eucharistické adorace a procesí. Eucharistie bývá rovněž přinášena nemocným věřícím.

Eucharistie znamená řecký výraz pro modlitbu židovského požehnání a díkůvzdání zvláště během jídla, kdy jsou velebena Boží díla stvoření, vykoupení a posvěcení. Církev tento výraz přejala pro slavení památky večeře Páně.

Během staletí se způsob a podoba slavení měnily, podstata této svátosti je však stejná. Součástí slavení eucharistie je vždy: hlásání Božího slova, díkůvzdání Bohu Otci za všechna dobrodiní, především za dar jeho Syna, proměňování chleba a vína a přijímání Těla a Krve Páně. Tyto prvky tvoří týž bohoslužebný úkon. Na závěr je společenství církve vysláno slovy: „Jděte ve jménu Páně“, aby plnilo Boží vůli ve svém každodenním životě.

Při eucharistii je to Kristus sám, kdo zpřítomňuje dílo svého vykoupení skrze službu kněží. On nám v eucharistii dal záruku budoucí slávy u sebe: účast na nejsvětější oběti nás ztotožňuje s jeho srdcem, je oporou našim silám během pouti tímto životem, probouzí v nás touhu po životě věčném a spojuje nás s nebeskou církví, s Pannou Marií a všemi svatými.

Kdo může přistoupit k svatému přijímání?

• ten, kdo je pokřtěn, věří v Krista a není si vědom toho, že by se dopustil těžkého hříchu
• přijal odpuštění hříchů ve svátosti smíření (zpovědi), snaží se žít podle víry
• pokud žije v manželství, bylo toto manželství uzavřeno před Bohem v kostele

Na první svaté přijímání je třeba se řádně připravit

• Děti poprvé přistupují po dvouleté přípravě v náboženství zpravidla ve třetí třídě.
• Dospělí poprvé přistupují po kratší individuální přípravě – informujte se u kněze.
• Z úcty ke Kristu věřící před sv. přijímáním zachovávají hodinový tzv. eucharistický půst. Ten se netýká vody a léků.