Svátost manželství

„Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ (Gn 2, 24)

„Já jsem svého milého a můj milý je můj.“ (Pís 6, 3)

Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její  – žár ohně, plamen Hospodinův. (Pís  8, 6)

Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání. (Pís 8, 7)

Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, je zaměřen jak na prospěch manželů, tak na zplození a výchovu dětí.

Bůh, který stvořil člověka z lásky, jej také k lásce povolal. To je základní a vrozené lidské povolání. Člověk je stvořen k obrazu a podobě Boha, který je láska. Bůh ho stvořil jako muže a ženu, jejich vzájemná láska se stává obrazem absolutní a nepomíjivé lásky Boží. Manželství tedy není jen čistě lidské zřízení, jeho původcem je Bůh.

Ježíš učil, jaký je původní smysl spojení muže a ženy, jak je chtěl Stvořitel od počátku: „Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Mt 19, 6). Přišel obnovit harmonii mezi mužem a ženou a sám dává sílu žít manželství v novém duchu Božího království. Milost svátosti zdokonaluje lidskou lásku manželů, upevňuje jejich nerozlučitelnou jednotu a posvěcuje je na společné pouti k věčnému životu.

V lůně rodiny otevřené daru života mají být rodiče slovem i příkladem prvními hlasateli víry pro své děti, název „rodinná církev“ znamená, že věřící rodiny jsou základními a důležitými ohnisky živé a vyzařující víry.

Celý křesťanský život nese znamení manželské lásky Krista a církve. Již křest, který uvádí do Božího lidu, je svatebním tajemstvím. Konečný eschatologický příchod Kristův je označován svatební hostinou Beránka. Církev jako celek je snoubenka. „Toto tajemství je veliké, mám na mysli vztah Krista a církve“, píše apoštol Pavel (Ef 5, 31 – 32).

Křesťanské manželství se stává znamením, svátostí smlouvy mezi Kristem a církví. Vzniká svobodným a dobrovolným rozhodnutím pokřtěného muže a pokřtěné ženy, kteří si svátost vzájemně udělí za přítomnosti dvou svědků a představitele církve. Je to obřad, při kterém se jeden druhému vzájemně výlučně a bezvýhradně odevzdají a přijímají jeden druhého na celý život. Slibují si před Bohem a církví lásku, úctu a věrnost, že spolu ponesou dobré i zlé až do smrti a že se nikdy neopustí. K tomu si vyprošují Boží požehnání.

Příprava na svátost manželství

• Manželství je důležité spojení dvou životů. Nejde pouze o právní smlouvu, podobnou úřední svatbě. O svátost manželství může žádat ten pár, kde aspoň jeden je pokřtěný a věřící.
• Základní příprava probíhá společně s druhými páry nebo individuálně. Je třeba se domluvit na opakovaných setkáních s knězem. Domluvte si svou přípravu na faře včas, dokonce už tehdy, když ještě nevíte přesný termín svatby. Nejlépe půl roku předem. Nejpozději ale tři měsíce předem.

Měli jste jen civilní sňatek?

• Pro katolíky, kteří žijí jen v civilním manželství, není možné přistupovat k svátosti smíření, ani k svatému přijímání.
• Někdy se stává, že teprve po létech soužití některý z partnerů zatouží po zplatnění manželství před Bohem a po Božím požehnání, aby pak mohl přijímat jiné svátosti, svátost smíření a svaté přijímání. Stvrdit svátostným způsobem svůj manželský slib (učiněný před léty na úřadě), je možné i bez velkých ceremonií a neveřejně. Informujte se u kněze.